Drezurní pojmy
6. 7. 2010
Drezurní pojmy
Drezura je základem veškerého ježdění vůbec - klade důraz na rozvoj pohybu,pravidelnost chodů a na soulad koně a jezdce.Moderní drezura se datuje od dob renesance,kdy založil Frederico Grisone jezdeckou akademii,a od té doby se drezura těší mimořádné popularitě.V osmnáctém století byla ve Vídni založena Španělská jezdecká škola,která pomohla povýšit drezuru na umění a show zároveň.
Roku 1912 byla do olympijských her poprvé zařazena drezurní úloha a jediné období,které drezuře v očích veřejnosti poněkud '' uškodilo '' bylo,když se jezdectví ve dvacátém století dostalo do rukou vojska.Od té doby se někdy ne zcela pravdivě traduje,že je drezura '' nudná '' a jezdci se začali mohutně vrhat na skokové ježdění.To už je sice každého svobodná volba,ale faktem ovšem zůstává,že jízda přesnost,hra s tempy,ruchy a rovnováhou se v šikovných rukou stává '' uměním nechat koně tančit '' .
Drezurní kůň
Ne každé zvíře rodu equus se může stát dobrým drezurním koněm,i kdyby mu byla věnována patřičná pozornost a správný trénink.Pro různá odvětví jezdeckého sportu musí koně vynikat různými vlastnostmi,drezurní kůň musí mít výrazné,prostorné chody - z tohoto důvodu jsou pro drezuru nejvhodnější teplokrevná plemena,mezi nejúspěšnější a nejvyhledávanější drezurní koně dnes patří zejména němečtí teplokrevníci.Pokud stočíme řeč na pohlaví koně,pak jsou to hřebci,kdo jsou pro svůj temperament,stavbu těla a vznosné chody nejvhodnějšími adepty.Drezurní kůň musí být ale také ochotný spolupracovat a na rozdíl například od parkuru,kde se soulad jezdce a koně nehodnotí,měl by bý drezurní kůň exteriérově líbivý,narostlý.V drezuře se totiž,na rozdíl od jiných disciplín,klade velký důraz na estetická kritéria.
Drezurní obdelník
Je místo s pískovým nebo travnatým povrchem,které slouží k předvádění drezurních úloh.Obdelník je na závodech zpravidla staven z bílých plůtků(vysokých cca 30 cm),vchod je u písmene A.Písmena mohou být od obdelníku vzdálená maximálně 50 cm,na plůtku obdelníku však musí být jasně viditelná značka v úrovni písmena.Malý drezurní obdelník(využívaný ve stupních Z a L)má rozměry 20x40 metrů,klasický drezurní obdelník(d stupně S výše)má rozměry 20x60 metrů.Při mezinárodních soutěžích nesmí být žádná ze stran drezurního obdelníku blíže než 20 metrů od diváků,při soutěžích v hale jsou to potom 2 metry.
Drezurní kategorie
Dělí se podle výkonnosti koně a jezdce - začínající stupněm Z,kde se klade důraz na poslušnost koně,obraty a přechody mezi jednotlivými chody.Následuje stupeň L,kde jsou pro jezdce již povinné ostruhy a od koně se poaždují áročnější prvky,jakým je třeba kontracval.Od stupně L také již kůň může nosit plné uzdění.Od stupně S výše je již většinou zakázáno použití jezdecké tušírky.Následující výkonnostní stupně ST,T a TT,v nichž už kůň musí povinně nosit uzdu.
Drezurní úloha
V rámci drezurních kategorií - neboli výkonnostních stupňů - existují předepsané drezurní úlohy,v nichž je jasně dané pořadí cviků(např. úloha Z1 začínající vjezdem v A pracovním klusem,v X je zastavení,pozdrav,dále následuje pracovní klus v C na levou ruku ...).Výhodou drezurních úloh například proti parkurovým soutěžím je fakt,že jezdec úlohu předem zná a na místě se nemusí seznamovat s aktuálním kolbištěm - v drezurním obdelníku jsou totiž písmena vždy ma svých dobře známých místech.V nižších drezurních stupních jsou úlohy ještě čtené,ve vyšších si je potom jezdci musí pamatovat.
Úbor jezdce
Jezdec musí mít jezdeckou přilbu,ve vyšších stupních potom drezurní klobouk,v případě mužů cylindr.Sako má mít černou,případně tmavě modrou barvu,ve vyšších stupních se jezdí v tmavém fraku.Vázanka či kravata má být bílá,stejně jako jezdecké rukavice.Naproti tomu rajtky nemusí být v případě žen čistě bílé,přípustné jsou i béžové až krémové odstíny.V nižších stupních jsou také povoleny černé chapsy v kombinaci s jezdeckými botami,ve vyšších stupních už jsou ale požadovány vysoké černé jezdecké boty.Od stupně L výše musí mít jezdec na botách tupé ostruhy a až do středně těžkých soutěží může mít jezdeckou tušírku,tedy bičík o maximální délce 110 cm.
Výbava koně
Kůň může mít až do stupně L jednoduchou uzdečku,od stupně S už je ale požadována uzda,vedle stíhlového udidla má tedy kůň ještě páku.Povoleny jsou témře všechny druhy nánosníků,s pákovým udidlem je ale přípustný jen anglický a švédský nánosník.Kůň také nesmí mít během soutěže žádné pomocné otěže a sundávají se i ochranné pomůcky z nohou - zpravidla tedy bandáže,které drezurní jezdci s oblibou používají(bandáže jsou vhodné díky jejich elasticitě,která nohu podpírá,ale nezabraňuje jí v jakémkoli pohybu).Co se sedla týče,od stupně L se používá speciální drezurní sedlo,které vychází z klasického anglického sedla,má ale zvýšenou zadní rozsochu a rovné,téměř svislé bočnice,které umožňují jezdci hluboký,plný a nezávislý sed.Jak jsme se již zmínili výše - v drezuře klade důraz na exteriér a estetiku,drezurní kůň a jezdec by tedy měli být vždy řádně ustrojeni a čistí,koním se pro soutěže také speciálně upravuje hříva.Dělají se jim tzv. bobíky - zapletené copánky z hřívy se smotají do bobíku,omotají bílou leukoplastí a gumičkou.Správně podsazenému,shromážděnému koni bobíky krásně podtrhnou tvar krku.
edge
(frýsánek, 6. 7. 2010 10:22)